Bazinga!

Patrick Makau na tréninku w3walkers

Ronnie — Thu, 10 Nov 2011 15:50:03 +0000

Na nedávné týmové běžecké poradě jsme se shodli, že chceme-li dosahovat pravidelně na stupně nejvyšší, bude potřeba občas využívat služeb zkušeného trenéra. I když jsou naše aktuální výsledky velmi dobré, o čemž svědčí i fakt, že na naše tréninky občas chodí zavzpomínat i Dana Zátopková, některé běžecké prvky (např. telefonování za běhu) nemáme ještě plně zvládnuté.

Dlouho jsme přemýšleli, kdo by nám mohl být dobrým trenérem. Odpověď nám přinesl až letošní Berlinský maratón, kde Patrik Makau překonal světový rekord. Chceme-li pravidelně vyhrávat, pak potřebujeme rady toho nejlepšího. Stačilo jeden telefonát a Patrick nadšeně souhlasil, že se nás ujme.

První trénink se odehrál ve středu 9.11.2011 ve Stromovce. Místo jsme vybrali záměrně, abychom nebyli příliš rušeni fanoušky, bohužel i tak dorazilo přibližně 10 novinářů, kteří nám trénink výrazně narušili.

Po několika rozhovorech jsme konečně vyběhli. Přestože se nám tempo zdálo velmi pomalé, Patrick již po necelém kilometru zamířil vyčerpán k okolním lavičkám, kde zůstal ležet asi 15 minut. Poté se pokoušel znova vyběhnout, ale více než 2 kilometry uběhnout nedokázal. Hodně nás to zklamalo a rozhodli jsme se, že v další spolupráci pokračovat nebudeme, a tak Patrick zase odcestoval zpátky do Keni.

Náladu jsme si zlepšili až 6 km výběhem po Stromovce, přičemž jsme v závěru vyklusávali v tempu kolem 21 km/h.

Další (i když chybné) interpretace návštěvy slavného běžce si můžete přečíst zde:

Norseman 2011 video

Ronnie — Sun, 30 Oct 2011 12:59:38 +0000

Jeden z mých cílů pro příští rok je absolvování triatlonu, zatím toho klasického olympijského (1,5 km plavání, 40 km na kole, 10 km běh). V budoucnu bych chtěl určitě vyzkoušet i ironmana, ten je o trochu náročnější: 3,8 km plavání, 180 km na kole a maraton na závěr. Jeden z těch nejslavnějších (a nejnáročnějších) je Norseman:

Prvních 700 km

Ronnie — Sat, 29 Oct 2011 19:28:19 +0000

Po dnešním pohodovém 7 km běhu statistiky ukazují od března 702,5 km. Průměr 8,9 km/běh, medián 9 km/běh. Průměrná rychlost za posledních 5 měsíců 10 km/h. Tento měsíc mám zatím naběháno nejvíce, téměř 129 km. V příštích dvou měsících bych chtěl naběhat alespoň 300 km a tento rok celkem uběhnout 1000 km (což je mimochodem občas měsíční porce km Daniela Orálka a vzdálenost, kterou Yiannis Kouros dokáže zaběhnout za necelých 6 dní )

Plánované závody pro 2012

Ronnie — Sat, 29 Oct 2011 17:15:42 +0000

Plánované závody pro rok 2012:

5.3.?	Palestra Kbelská desítka (10km)	Praha
31.03.2012	Hervis 1/2Maraton Praha (21,1 km)	Praha
16.4.?	Pardubický vinařský 1/2Maraton (21,1 km)	Pardubice
17.4.?	Těšínský Fortuna běh (10 km)	Český Těšín
30.4.?	Brněnský 1/2Maraton (21,1 km)	Brno
13.05.2012	Volkswagen Maraton Praha (42,195 km)	Praha
28.05.?	Běh na Lysou horu (9,2 km)	Ostravice
2.6.2012	Silva Nortica Run (85 km)	Nové Hrady
22,6.?	Běh olympijského dne (10 km)	Praha
23.06.2012	Volkswagen Olomoucký 1/2Maraton (21,1 km)	Olomouc
31.7.?	Běh na Kozubovou (5 km)	Dolní Lomná
08.09.2012	Mattoni Grand Prix Praha (10 km)	Praha
16.09.2012	Volkswagen Ústecký 1/2Maraton (21,1 km)	Ústí nad Labem
22.09.2012	Budějovický 1/2Maraton (21,1 km)	České Budějovice
25.9.?	Běchovice – Praha (10 km)	Praha
8.10.?	Plzeňský 1/2Maraton (21,1 km)	Plzeň
listopad	Hornická desítka (10 km)	Frýdek Místek

Pražský maraton ve Stromovce

Ronnie — Sat, 29 Oct 2011 16:36:57 +0000

Příspěvek přidávám po týdnu od absolvování formou e-mailu, který jsem posílal kolegům jako report ze závodu.

Ahoj,

díky:-) Závod jsem si docela užil. Začal pro mě už den předtím, kdy jsem večer zjistil, že mě trochu škrábe v krku. Den předtím jsem byl s Danem na squashi a ten byl dost nachlazený, tak jsem se bál, že jsem něco od něj chytl, takže večer ještě spěchám na Chodov pro všechny možné léky a snažím se počínající nemoc utlumit. Naštěstí ráno mi bylo docela dobře, tak jsem se definitivně rozhodl, že si zaběhat půjdu.

Hrůzostrašná byla cesta do Stromovky. Bylo dost pod nulou, a tak jsem si řekl, že bych si mohl vzít elasťáky pod kalhoty už doma…velká, velká, velká chyba:-) Sice mi bylo teplo, ale když člověk neběží, tak ty elasťáky děsně kouškou, takže jsem si prožil první utrpení už před maratonem. Říkám si, že lidi dokázali vyslat člověka na Měsíc a nejsou schopni vytvořit pohodlné spodní oblečení na běhání, ve kterém by se člověk necítil divně:-)

Přišel jsem, zaregistroval se, dostal čip, špendlíky a šel se připravit. Bohužel ta registrace je tak hloupě 2 hodiny před vyběhnutím, takže jsem neměl moc co dělat. V teple v šatně jsem být nemohl, protože se tam nedalo hnout a stály se fronty na převlékání a venku bylo něco kolem 0 stupňů, takže tam nechtěl být taky nikdo.

Výsttup z Garmina: http://connect.garmin.com/activity/123409735.

Na startu jsem šel úplně dozadu jako poslední, abych nikomu nepřekážel. Nejprve se běžel malý okruh 2,2 km a pak 8 velkých po 5 km. Cca 500 metrů po výběhu jsem trochu znervózněl při pohledu na Garmina, ten ukazoval skoro 170 tepů za minutu při rychlosti kolem 9,5 km/h a vůbec jsem se necítil dobře. Navíc mi všichni začali utíkat a za mnou byli jen 3 běžci. Obvykle mám při téhle rychlosti tep pod 150, tady to bylo výrazně více a říkal jsem si, že se musím rychle uklidnit, zpomalit, jinak nedoběhnu, kolem 85% maxima tepů nemůžu vydržet po 4,5 hodiny (nakonec jsem vydržel a končil na 96%). Bolely mě hodně kotníky a já si říkal, že asi nejsem dostatečně zregenerovaný po Plzeňském půlmaratonu. Rychle jsem se také rozloučil s myšlenkou na absolvování maratonu pod 4 hodiny a chvíli i zvažoval, zda se na to dnes nevykašlat a nezkusit to jindy.

Po prvních 2,2 km to bylo lepší, tepy byly sice pořád velmi vysoko, ale chvílemi už Garmin ukazoval pod 160 a dohnal jsem nějakého běžce, se kterým jsem absolvoval první 5 km okruh. Po zhruba 7 km začal zpomalovat a mně se už nechtělo běžet kolem 9 km/h, tak jsem přidal a od té doby jsem běžel až do konce úplně osamocen.

Po těch 7 km to bylo asi vůbec nejtěžší, protože člověku se moc nechce běžet, cítil jsem se trochu unavený a ta představa, že mám před sebou ještě 35 km mě totálně ničila, nicméně nějak jsem to překonal. Taky díky občerstovačkám, kde byla čokoláda. Vážně nepřeháním, myslím, že to byla jedna z věcí, která mi hodně pomohla, protože celých těch 5 km jsem se těšil, až se tam zase vrátím a dám si kousek čokolády a mám pocit, že jsem celou dobu myslel jen na tohle:-) Při prvním průběhu jsem si vzal jeden kousek, pak dva, pak dva a nějaké piškoty, v posledním okruhu jsem bral celou hrst čokolády a hrst piškotů a jedl to pak v průběhu celého okruhu:-) K tomu jsem jedl ještě energetický gel, který jsem si dal po půlmaratonu (díky!).

První polovinu jsem myslím absolvoval přibližně za 2 hodiny a cca 8 minut a od toho 7 km do 21 to docela dobře šlo, jen mě trochu demotivovalo probíhání kolem kilometrovníku 30, 35, 40, vždycky jsem si říkal, jak se asi budu cítit, až budu mít tolik za sebou, nicméně vše šlo pořád dobře. Od toho půlmaratonu jsem začal předbíhat ostatní závodníky, celkem jich bylo až do konce asi 60 (10% závodníků nedokončilo).

Až do 37,2 km se mi běželo dobře a běžel jsem pořád konstantním tempem. Díval jsem se teď na výsledky a měl jsem všechny okruhy výjma posledního téměř identický čas: 30:46, 30:48, 30:20, 30:19, 30:28, 30:52, 30:45. Poslední okruh už byl ale hodně hodně těžký a dost jsem zpomalil. Běžel jsem ještě asi jeden a půl kilometru a pak tam byl trochu ostřejší 10 m kopeček, který mě naprosto zničil. Každé našlápnutí hrozně bolelo a po jeho vyběhnutí jsem poprvé přešel do chůze (nepočítám-li občerstvovačky). Pak ještě do toho 40. km jsem běžel, ale ty poslední 2,2 km, to bylo naprosté peklo a střídal chůzi s během. Kolem mě bylo několik běžců, slyšel jsem hodně hlasité naříkání, vedle mě pak byl jeden chlap, který brečel, pak jsem potkal jednoho, který na všechny řval anglicky, přestože dříve mluvil normálně česky, asi blouznil ap:-) Výsledný čas 4:29:00.

V cíli jsem dostal tatranky, banány, vše jsem hned snědl. Nejtěžší část ale byla cesta domů, přestože to byl kousek, bylo to strašné utrpení. Do stanice metra jsem scházel několik minut, držel se zábradlí, motal se a ještě se usmíval:-) Doma mě pak vše bolelo, skoro jsem nespal, měl jsem vysokou teplotu a srdce mi hodně bušilo až tak do 2 do rána a dnes se skoro nemůžu pohnout. Těžko bych našel sval, který by mě nebolel:-)

Co se týče plánů pro příští rok, tak bude asi jen jeden, a to přežít ironmana:-)

Hervis Plzeňský 1/2Maraton 2011

Ronnie — Sat, 29 Oct 2011 16:29:44 +0000

Příspěvek přidávám po měsíci od absolvování P1/2M formou e-mailu, který jsem posílal kolegům jako report ze závodu.

Ahoj,

jedním slovem awesome! Byl to určitě nejlepší závod, který jsem kdy běžel a první závod, o kterém bych se vůbec nebál říct, že jsem si ho i užil. Pražský půlmaraton jsem měl za čas kolem 2:28:00, dnes jsem ho zaběhl za 1:52:38, takže zlepšení o více než 35 minut, to nemaj ani Keňani!

Report z Garmina: http://connect.garmin.com/activity/119931045

Na závod jsem jel poprvé Student Agency. Za cestu tam i zpět nám pustili 5 dílů The big bang theory, takže to už jsem věděl, že to nemůže dopadnout špatně:-). Celou dobu od rána jsem do sebe cpal furt samé sacharidy a hodně, hodně vody.

Organizace moc dobrá nebyla, v Plzni poprchávalo a bylo snad 7 stupňů nebo kolik to říkali, takže mi bylo zima i v mikině, program se dost natáhl, takže jsem před startem musel stát cca 10 minut oproti plánu jen v tílku v tomhle mrazu. Jinak bylo to i mistrovství veteránů, hádej, kdo byl vedle mě v šatně? Ano, profesor Pirk:-)

První kilometry byly peklo, dokonce byly nejpomalejší ze všech. Nějak mě všechno bolelo a čas byl někde pod 10,5 km/h. Tak to jsem si říkal, že dnes nepadnou ani dvě hodiny. Nicméně pak to nějak přešlo a od 4. se mi už běželo docela příjemně. Pořád jsem měl tendenci běžet rychleji a rychleji, ale musel jsem se pořád krotit, nechtěl jsem to přepálit. Až do 11. km jsem běžel na úroveň cca 5:25 na kilometr.

Od toho 11. km jsem si říkal, že teď už musí přijít nějaká krize, že za chvíli začne něco jako hypoglykémie a že budu mít co dělat, abych to doběhl. Jenže nic nepřicházelo, byl jsem na dříve kritickém 13. km a pořád jsem se musel zpomalovat, cítil jsem se výborně a tak jsem si řekl, že poběžím už teď podle chuti. Tak jsem přidal a pořád čekal, kdy to přijde. Tempo jsem měl k 12 km/h, probíhám další a další kilometry. Najednou jsem na 18. km a pořád se cítím výborně, to už jsem věděl, že čas bude hluboko pod 2 hodiny, nejspíš i dost pod hodinu 55 a chvíli jsem koketoval s myšlenkou dát to pod hodinu padesát, ale to bych musel zbylé 3 km dát tempem k 4:50 a na to už jsem si moc nevěřil.

Takže až do 20. km se mi běželo výborně, vyjma těch rychlých běžců z Keni (běželi jsme 3 kolečka) jsem lidi jen předbíhal, pokud vím, tak nikdo nepředběhl mě. Teď jsem se díval do Garmina a 10 km od 11. do 20. km jsem dal za 51 minut a 45 vteřin, takže se běželo vážně skvěle, držet tohle tempo celou dobu, tak jsem výrazně pod 1:50. Až když jsem probíhal metou 20 km, tak to najednou přišlo, začala se mi trochu motat hlava, ztvrdly nohy a už to hodně bolelo, nicméně vzhledem k tomu, že to byl už jen jeden kilometr, tak to nebyl problém a doběhl jsem. Ty poslední 3 km už za moc nestály a 200 metrů před cílem jsem si ještě bral na občerstvovačce pití, protože žádná výrazná meta v čase v blízkosti nebyla a už nebyl moc důvod spěchat, navíc bych chtěl zase čas posunout na Pražském půlmaratonu za půl roku.

V cíli medaile, pití a pak už jen cesta domů. Jinak jsem před vyhlášením vítězů postával vedle vítězného Keňana a trochu ho sledoval, viděl jsi je někdy z blízka? Měl jsem chvíli pocit, že je to jen postava namalovaná na kartonu jak byl hubený, vedle těch Čechů vypadal jak anorektik před smrtí.

Co Pražský maraton, jdem?:-)

Hervis 1/2Maraton Praha 2011

Ronnie — Sat, 29 Oct 2011 16:13:56 +0000

Příspěvek přidávám po 6 měsících od absolvování PI1/2M formou e-mailu, který jsem posílal kolegům jako report ze závodu.

Ahoj,

tak posílám svůj report z 1/2 maratonu (má to šťastný konec:-)

Cesta

Na závod jsem se vydal kolem 11 hodin, cesta byla ok, ale bylo děsné vedro. Zážitek byl už ta cesta metrem, kdy více než 10 tis. lidí přijíždí na závod před 11:30, takže dveře metra se zavíraly snad minutu a nedalo se vůbec pohnout. Podobně to bylo i na konci při odjezdu, což musel být pro přítomné slušně oblečené dámy velký zážitek, když se na ně lepily stovky litry potu politých běžců:-)

Start

Po příchodu jsem si prošel okolí a pomalu šel na start, tam jsem dorazil kolem 11.50. Nakonec jsem se rozhodl jít úplně dozadu, vybíhal jsem jako jeden z posledních, protože jsem předpokládal, že alespoň budu jen běžce předbíhat a nikdo nebude předbíhat mě:-) Startovní výstřel jsem vůbec neslyšel, jen se rozezněla Smetanova Vltava a o pár minut později se dav přede mnou dal do pohybu. Plně do běhu jsem se dal až cca 200 metrů před startem, takže od té chvíle jsem i zapnul stopky.

První metry

Po prvních metrech následoval vlastně největší problém. Protože jsem 3 týdny neběhal, nějak jsem si neuvědomil, že už při posledním běhu jsem měl trochu problém s tím, že mi padaly kalhoty:-), ale tehdy se to dalo. Tentokrát už ale ne, nějaké to kilo šlo ještě dolu a už jsem nutně potřeboval pásek. Naštěstí ty kalhoty měly navíc nějakou šňurku, tak se z toho dal vytvořit pásek a prvních cca 500 metrů jsem se snažil vytvořit mašličku. Nakonec zdárně:-)

Prvních 5 km

První kilometry byly super, neběžel jsem nějak rychle, naprosto v pohodě, někde kolem 9 km/h a zhruba cca první 3 km jsem vůbec nevnímal čas, jen okolí. Tisíce lidí podél trati, skvělá atmosféra, naprostá nádhera. Kolem 4. km jsem trochu zrychlil, protože to tempo bylo příliš pomalé, běželo se pořád naprosto skvěle, nic nebolelo a hodně lidí jsem předběhl. Po 5. km měla přijít první občerstvovací stanice, ovšem tady chyběly zkušenosti. Čekal jsem, že to bude pás několika set metrů, kde nám to dobrovolníci budou podávat, ale bylo to tak, že se člověk musel zastavit a vzít si kelímek ze stolu. Chvíli jsem zvažoval, zda se občerstvím, ale nakonec jsem se na to vykašlal a běžel dál.

Úsek 6. až 10. km

Kolem 6. km jsem se podíval na hodiny a zjišťuji, že jsem docela zrychlil a běžím teď kolem 10,5 km/h. Pořád se ale běží skvěle, žádná únava není cítit, jen předbíhám lidi kolem. Kolem 7. km začínám přemýšlet, že mám lepší mezičas než před 3 týdny, kdy jsem si vytvořil osobní maximum na 10 km, takže jsem začal myslet na to, že bych si mohl udělat nový osobní rekord. Na 8. a 9. km stále držím rychlejší tempo a pořád se cítím docela dobře. Na 10 km jsem proběhl za 58:56, takže jsem překonal osobní maximum o jednu minutu, ovšem s mnohem menší námahou (před třemi týdny to bylo naprosté peklo:-)

Úsek 10 km až 16 km

Na 10 km jsem se poprvé občerstvil, jeden kelímek vody docela bodl, ovšem to, že se člověk musel na cca 15 vteřin zastavit, nebylo moc příjemné, protože první metry po rozběhnutí už hodně bolí. Po občerstvení jsem si řekl, že zvolním tempo a budu 2 – 3 km odpočívat, běžel jsem kolem 9 km/h, dá se říci celkem bez problémů. Po 13. km ale následoval mírně kopcovitý úsek, bylo několik podjezdů a vždy to vybíhání do kopce člověku vzalo hodně sil. Kolem 14 km jsem měl hroznou žízeň a počítal jsem každý metr do občerstvovací stanice. Bohužel jsem si ty materiály špatně přečetl a myslel jsem, že občerstvení bude už na 15 km, ale bylo až o kilometr dál. Ten km mě strašně vyčerpal (když si člověk říká už jen pár metrů a dám si vodu a pořád nikde nic není…), kolem mě bylo několik lidí, kteří se okolních ptali, kde ta občerstvovací stanice je, měli stejný problém jako já. 16. km jsem naprosto protrpěl, obrovská žízeň, nicméně konečně přišla občerstvovací stanice. Na ní jsem byl trochu déle a vypil jsem 7 kelímků vody:-)

Poslední úsek

První metry z občerstvovací stanice byly dá se říci v pohodě, ale po 500 metrech přišla velká krize. Naprosto ztvrdly nohy, začala bolet kolena a už jsem počítal každých 10 metrů. Od 17 km jsem musel ještě zpomalit až na cca 8 km/h, kolem mě bylo hodně lidí, kteří potřebovali lékařskou pomoc. Několikrát kolem mě jela sanitka, několik lidí leželo na cestě. Na metě 17,5 km mě tělo úplně přestalo poslouchat, začal jsem vrážet jednou nohou do druhé (mám hromadu modřin) a všechno kolem se začalo najednou ztrácet, zpomalovat a v poslední chvíli jsem si začal uvědomovat, že asi omdlévám. Takže před pádem na koleje jsem ještě výrazněji zpomalil až pod 6 km /h, bylo to něco mezi chůzí a během, a tak jsem pokračoval cca 2,5 km na 20. km. To už jsem zase trochu přidal a závěrečných cca 250 metru po mostě jsem si vychutnal skoro sprintem.

Závěr

Výsledný čas byl 2:28:57. Trochu mrzí ten poslední úsek, protože ještě 3. úsek do 15. km byl za 34 minut a chtěl jsem to mít pod 2:10, ale ten poslední úsek byl o 20 minut delší než ten předchozí, tam hodně došly síly. Rozhodně tam mohlo být více občerstvovacích stanic, protože bylo hrozně vedro. Po proběhnutí cílem jsem dostal jídlo, hodně pití, medaili a šel jsem domů. Cesta byla peklo, nohy vůbec neposlouchaly.

Co dále?

Dnes ráno jsem se registroval na Hervis maraton:-) Takže ho možná zkusím. Můj cíl je uběhnout rychlostí 9 km/h půlmaraton a ten zbytek trati nějak doběhnout, popř. dojít, doplazit se. Slyšel jsem, že někdo došel do cíle půlmaratonu po čtyřech, tak třeba i tak:-)