Příspěvek přidávám po 6 měsících od absolvování PI1/2M formou e-mailu, který jsem posílal kolegům jako report ze závodu.
Ahoj,
tak posílám svůj report z 1/2 maratonu (má to šťastný konec:-)
Cesta
Na závod jsem se vydal kolem 11 hodin, cesta byla ok, ale bylo děsné vedro. Zážitek byl už ta cesta metrem, kdy více než 10 tis. lidí přijíždí na závod před 11:30, takže dveře metra se zavíraly snad minutu a nedalo se vůbec pohnout. Podobně to bylo i na konci při odjezdu, což musel být pro přítomné slušně oblečené dámy velký zážitek, když se na ně lepily stovky litry potu politých běžců:-)
Start
Po příchodu jsem si prošel okolí a pomalu šel na start, tam jsem dorazil kolem 11.50. Nakonec jsem se rozhodl jít úplně dozadu, vybíhal jsem jako jeden z posledních, protože jsem předpokládal, že alespoň budu jen běžce předbíhat a nikdo nebude předbíhat mě:-) Startovní výstřel jsem vůbec neslyšel, jen se rozezněla Smetanova Vltava a o pár minut později se dav přede mnou dal do pohybu. Plně do běhu jsem se dal až cca 200 metrů před startem, takže od té chvíle jsem i zapnul stopky.
První metry
Po prvních metrech následoval vlastně největší problém. Protože jsem 3 týdny neběhal, nějak jsem si neuvědomil, že už při posledním běhu jsem měl trochu problém s tím, že mi padaly kalhoty:-), ale tehdy se to dalo. Tentokrát už ale ne, nějaké to kilo šlo ještě dolu a už jsem nutně potřeboval pásek. Naštěstí ty kalhoty měly navíc nějakou šňurku, tak se z toho dal vytvořit pásek a prvních cca 500 metrů jsem se snažil vytvořit mašličku. Nakonec zdárně:-)
Prvních 5 km
První kilometry byly super, neběžel jsem nějak rychle, naprosto v pohodě, někde kolem 9 km/h a zhruba cca první 3 km jsem vůbec nevnímal čas, jen okolí. Tisíce lidí podél trati, skvělá atmosféra, naprostá nádhera. Kolem 4. km jsem trochu zrychlil, protože to tempo bylo příliš pomalé, běželo se pořád naprosto skvěle, nic nebolelo a hodně lidí jsem předběhl. Po 5. km měla přijít první občerstvovací stanice, ovšem tady chyběly zkušenosti. Čekal jsem, že to bude pás několika set metrů, kde nám to dobrovolníci budou podávat, ale bylo to tak, že se člověk musel zastavit a vzít si kelímek ze stolu. Chvíli jsem zvažoval, zda se občerstvím, ale nakonec jsem se na to vykašlal a běžel dál.
Úsek 6. až 10. km
Kolem 6. km jsem se podíval na hodiny a zjišťuji, že jsem docela zrychlil a běžím teď kolem 10,5 km/h. Pořád se ale běží skvěle, žádná únava není cítit, jen předbíhám lidi kolem. Kolem 7. km začínám přemýšlet, že mám lepší mezičas než před 3 týdny, kdy jsem si vytvořil osobní maximum na 10 km, takže jsem začal myslet na to, že bych si mohl udělat nový osobní rekord. Na 8. a 9. km stále držím rychlejší tempo a pořád se cítím docela dobře. Na 10 km jsem proběhl za 58:56, takže jsem překonal osobní maximum o jednu minutu, ovšem s mnohem menší námahou (před třemi týdny to bylo naprosté peklo:-)
Úsek 10 km až 16 km
Na 10 km jsem se poprvé občerstvil, jeden kelímek vody docela bodl, ovšem to, že se člověk musel na cca 15 vteřin zastavit, nebylo moc příjemné, protože první metry po rozběhnutí už hodně bolí. Po občerstvení jsem si řekl, že zvolním tempo a budu 2 – 3 km odpočívat, běžel jsem kolem 9 km/h, dá se říci celkem bez problémů. Po 13. km ale následoval mírně kopcovitý úsek, bylo několik podjezdů a vždy to vybíhání do kopce člověku vzalo hodně sil. Kolem 14 km jsem měl hroznou žízeň a počítal jsem každý metr do občerstvovací stanice. Bohužel jsem si ty materiály špatně přečetl a myslel jsem, že občerstvení bude už na 15 km, ale bylo až o kilometr dál. Ten km mě strašně vyčerpal (když si člověk říká už jen pár metrů a dám si vodu a pořád nikde nic není…), kolem mě bylo několik lidí, kteří se okolních ptali, kde ta občerstvovací stanice je, měli stejný problém jako já. 16. km jsem naprosto protrpěl, obrovská žízeň, nicméně konečně přišla občerstvovací stanice. Na ní jsem byl trochu déle a vypil jsem 7 kelímků vody:-)
Poslední úsek
První metry z občerstvovací stanice byly dá se říci v pohodě, ale po 500 metrech přišla velká krize. Naprosto ztvrdly nohy, začala bolet kolena a už jsem počítal každých 10 metrů. Od 17 km jsem musel ještě zpomalit až na cca 8 km/h, kolem mě bylo hodně lidí, kteří potřebovali lékařskou pomoc. Několikrát kolem mě jela sanitka, několik lidí leželo na cestě. Na metě 17,5 km mě tělo úplně přestalo poslouchat, začal jsem vrážet jednou nohou do druhé (mám hromadu modřin) a všechno kolem se začalo najednou ztrácet, zpomalovat a v poslední chvíli jsem si začal uvědomovat, že asi omdlévám. Takže před pádem na koleje jsem ještě výrazněji zpomalil až pod 6 km /h, bylo to něco mezi chůzí a během, a tak jsem pokračoval cca 2,5 km na 20. km. To už jsem zase trochu přidal a závěrečných cca 250 metru po mostě jsem si vychutnal skoro sprintem.
Závěr
Výsledný čas byl 2:28:57. Trochu mrzí ten poslední úsek, protože ještě 3. úsek do 15. km byl za 34 minut a chtěl jsem to mít pod 2:10, ale ten poslední úsek byl o 20 minut delší než ten předchozí, tam hodně došly síly. Rozhodně tam mohlo být více občerstvovacích stanic, protože bylo hrozně vedro. Po proběhnutí cílem jsem dostal jídlo, hodně pití, medaili a šel jsem domů. Cesta byla peklo, nohy vůbec neposlouchaly.
Co dále?
Dnes ráno jsem se registroval na Hervis maraton:-) Takže ho možná zkusím. Můj cíl je uběhnout rychlostí 9 km/h půlmaraton a ten zbytek trati nějak doběhnout, popř. dojít, doplazit se. Slyšel jsem, že někdo došel do cíle půlmaratonu po čtyřech, tak třeba i tak:-)
)